Věřilo se, že srdce, jako jediný orgán v lidském těle, žije vlastním životem. Znamenalo sídlo pro duši, myšlení a cit. Poznat srdce bylo totéž, jako uhodnout myšlenky. Je to srdce, co všechno poznává, a je to jazyk, který opakuje vše co si myslí srdce.
Čeho je srdce plno, tím ústa přetékají.
Egyptští lékaři své řecké kolegy s uměním počítat puls neseznámili, patřilo to podle všeho k tajným znalostem jejich umění. Cévní systém lidského těla a tepelná pulsace jim přípomínala zvedání a klesání Nilu. Vzduch považovali za životodárný prvek, krev naopak elementem přenášejícím nemoci. Věřili, že mezi nemocí a cévním systémem existuje úzká souvislost a považovali to za zdroj všech onemocnění. Srdce, svědek morálního a pozemského života proto pochovávali ve zvláštních nádobách. V jedné staroegyptské knize moudrosti je rada:
„Řiď se hlasem svého srdce, dokud žiješ, a nečiň více, než Ti říká.“